Oddílové podzimní prázdniny ve Volyni | 26. - 30. 10. 2016

26.10.2016 00:00

Docházka: Dodýš, Albert, Hombré, Myšpulín, Krtek, Rychlonožka, Adámek, Péťa, Pawlee, Jety, Sirka, Marky

 

Na letošní podzimní prázdniny jsme se vypravili do Volyně, a protože byl státní svátek a několik dalších dní volna, čekala nás možná nejdelší výprava tohoto roku. Volyně je historické jihočeské město na řece Volyňce. Leží 461 m. n. m., má zhruba 3000 obyvatel a co se týče míst k vidění, určitě stojí za zmínku volyňská tvrz, židovský hřbitov, historické náměstí, nebo nedaleký kopec s kaplí sv. Anděla Strážce. A co se týče blízkého okolí Volyně, lze navštívit nedalé město Strakonice, kopec a prales Boubín, hrad Helfenburg, nebo známou filmovou vesnici Hoštice. Některá z těchto míst jsme navštívili během podzimních prázdnin i my.

Na nádraží jsme se sešli v sestavě Dodýš, Hombre, Krtek, Myšpulín, Rychlonožka, Albert, Adam a Péťa (na výpravě získal přezdívku Dingo). Dále za námi na výpravu dorazili ještě Jety, Sirka, Pawlee a Marky. Středa nám utekla celkem rychle, po cestě vlakem a krátkém přesunu z nádraží na místní skautskou klubovnu jsme si zahráli několik stolních her a šli jsme spát. 

Kupodivu jsme ve čtvrtek vstávali celkem dlouho, až po osmé hodině a jak už to tak bývá, nový den začal rozcvičkou, která obsahovala ranní běh, protažení a hru na schovávanou. Dodýš mezitím připravil snídani a hned po ní jsme se vydali poznávat Volyni. Během celého dopoledne běžela hra, kdy jsme pozorovali své okolí a večer jsme měli za úkol odpovědět na různé otázky týkající se výletu do Volyně. Jako první nás čekala prohlídka místní tvrze. Tvrz byla postavena v gotickém stylu na bývalém pohřebišti a její historie je spjata především s církevními řády. V minulosti sloužila jak k obraným, tak i obytným účelům. V dnešní době v tvrzi sídlí městské muzeum. A právě toto muzeum jsme navštívili. V několika patrech byly k vidění expozice týkající se obyčejného života místních obyvatel, slavných rodáků a kostry vykopaně při archeologických vykopávkách datovaných až do 12. století. Zajímavá byla také expozice týkající se samizdatu, většina kluků zde poprvé viděla psací stroj.

Po prohlídce tvrze jsme zakotvili na dětském hřišti, kde jsme se na chvíli vyblbli a zahráli si hru na ohniváka. Cestou zpět jsme se neúspěšně pokusili najít židovský hřbitov. Po obědě a poledním klidu  nás čekala vycházka ke kapli sv. Anděla Strážce. Po cestě ke kapli jsme si zahráli několik her s lístečky (nejoblíbenější byl asi kraken) a zpátky jsme zkoušeli jít sami podle značení a mapy. K večeři byly ďábelské topinky a po večeři už dorazil i Jety. Zahráli jsme si pár her - mrkací vrah a Palermo a soutěžili jsme v přinášení věcí začínajících na určité písmeno. Na dobrou noc nám Dodýš přečetl Kiplingovu povídku o klokanovi, v níž vystupoval divoký pesdingo. Péťovi se to slovo hrozně líbilo, pořád se smál a kluci mu podle toho navrhli přezdívku, která se během dalších dní dobře ujala.

Stejně jako ve čtvrtek i v pátek se nám ze spacáků moc nechtělo. Rozcvička i snídaně tentokrát proběhla rychle, protože nás čekal výlet na kopec Boubín. Na kopec Boubín se vyráží z vlakové zastávky Kubova Huť, tato zastávka je nejvýše položená železniční zastávka v České republice (995 m n. m.). Cesta na kopec Boubín (1362 m n. m) byla vcelku náročná, stoupání bylo docela prudké, ale díky stopovačce, kterou připravili Hombré s Albertem, rychle utíkala. Plnili jsme úkoly jako složit básničku, odpovědět na otázky nebo jít kus cesty se zavázanýma rukama. Konec cesty před samotným vrcholem byl udělán jako velká dlouhá dřevěná lávka se schody. Jelikož byl ten den státní svátek, na Boubín se vydalo velké množství dalších turistů. Na Boubíně jsme si dali oběd a vylezli jsme na rozhlednu. Díky hezkému počasí bylo vidět široké okolí.

U volyňského nádraží jsme si nasbírali listy různých stromů a v klubovně jsme pak pomocí akrylové barvy dělali jejich otisky na papír. Moc se nám povedly, použijeme je jako výzdobu naší klubovny. Večer jsme hráli hru královské rošády a slovní softball. Místo pohádky jsme pak koukali na film Slunce, seno, jahody od Zdeňka Trošky, protože v sobotu nás čekal výlet do Hoštic, tedy do známé vesnice, kde se celý film odehrává.

V sobotu jsme vyrazili do Hoštic. Hoštice jsou od Volyně jen jednu zastávku vlakem, naštěstí jsme nemuseli vyskakovat za jízdy jako ve filmové trilogii. Po krátké cestě ze zastávky do vesnice jsme nejprve navštívili místní statek pojmenovaný po jedné z filmových postav – Ranč  Šimona Pláničky. Po krátké sváče na statku nás čekala další prohlídka vesnice i místního hřbitova, kde jsme položili kamínek na hrob Michala Tučného. Na filmovou trilogii Slunce, seno... ve vesnici odkazují názvy ulic i baráků, místní hospoda a další detaily. Další naše zastávka byla nad Hošticemi, kde jsme si opekli buřty a zahráli hru s čísly a střihanou. Dále jsme se vydali hledat židovský hřbitov. Tentokrát jsme byli úspěšní, našli jsme hřbitov i kešku. Jety s Pájou se od nás odpojili a vyrazili autem domů. My jsme ještě cestou na vlak stihli několik her, jako australskou hru na schovávanou, kdo se déle udrží na stromě (vyhrála Marky) a maják.

Odpoledne jsme v klubovně vyráběli hadrové míčky a večer jsme si na dvorku před klubovnou zahráli hru se sfoukáváním svíček. Ty jsme pak využili při bobříku odvahy, k němuž nám posloužila jedna uzoučká volyňská ulička, jako vystřižená ze Stínadel.

Poslední den jsme strávili opět ve Volyni – tentokrát jsme úspěšně našli zdejší židovský hřbitov a zahráli si pár her na hřišti ve čtvrti Hradčany (na vránu, běh pro pět míčků, vybíjená). Po obědě jsme sbalili, uklidili a vyrazili na vlak, který nás po 16. hodině dovezl do Plzně.

Během celé výpravy jsme ve volných chvilkách hráli ping pong, či spíše obíhačku, z deskových her jsme střídali děti z Carcassone, dinopark a bang. Nenudili jsme se ani minutu a odvezli si spoustu zážitků i nových poznatků.

 

Zapsali: Pawllee a Dodýš

—————

Zpět