Historie 57. chlapeckého oddílu Zelená střela

 

1945–1948

Brzy po válce, ještě v roce 1945 byl opět obnoven skauting. Hoši z bývalého 20. oddílu a ještě další hoši se přihlásili k činnosti na Městské junácké radě. Byli přiděleni do 5. střediska Střela a dostali číslo 7. Je to sedmý přihlášený oddíl a zvolili si barvu zelenou. Tím vznikl již v roce 1945 náš 57. oddíl Zelená střela. Prvním vedoucím 57. oddílu byl zvolen br. Richard Šilpoch – Čibuk. Jedním ze tří rádců (družiny Ostřížů) byl zvolen br. Antonín Dolejš, který byl již v letech 1936/7–1939 členem 20. katolického oddílu na Petrohradě. Hoši mu začali říkat Tonny.

 Počet skautů v Plzni se rozrostl tak, že MRJ byla nucena ustavit další střediska a rozhodla je zřídit ve čtvrtích města. Tím se stalo, že 57. oddíl byl přeřazen do 7. střediska, který měl sídlo právě na Petrohradě. Oddíl dostal nové číslo 76. Pod tímto číslem 76. oddíl tábořil v lesích v katastru Hradce u Stoda (1946). Tohoto tábora se dle Tonnyho vzpomínek zúčastnili Josef Přibáň – Pikola (přezdívka vznikla na jedné výpravě, kdy jim roznášel v hospodě pití; později pracoval na ONV Tachov; na jedné z fotografií má na kroji pod číslem 76 znak kamzíka), Stanislav Peisar, Václav Krejza, František Benda, Kovařovič, František Rybák, Jan Hakr, Václav Anděl (po revoluci starosta v Nýrsku), bratři Miloslav a Josef Prunerové (bratři Anny Prunerové – Dolejšové, pozdější Tonnyho manželky), Bohuslav Trnka, Alois Plch, Tomáš Plch. Tábor vedl Richard Šilpoch, zástupcem byl Jaroslav Břach. Tonny vedl družinu vlčat. Na táboře se nepohodl s Šilpochem, který jeho družinu údajně bezdůvodně a nepřiměřeně káral za údajně špatný úklid. Tyto neshody byly po táboře důvodem pro oddělení Tonnyho vlčat od oddílu a vznik 70. smečky.

 Přibývalo mladších členů oddílu (6–10 let) a tehdejší velitel 7. střediska br. Jar. Kop – Šedý Vlk se rozhodl vlčata osamostatnit. Ze 76. oddílu byla vyčleněna vlčata a dostala číslo 70. Tím vznikla 70. smečka vlčat (19. 10. 1946). Vedoucím všech tří smeček ve středisku byl sám br. Kop, jeho zástupcem pro 70. smečku se stal br. Tonny, který ji prakticky vedl. Původně smečku tvořilo pouze 7 hochů, kteří se scházeli v klubovně v klášteře u Dominikánů a říkali si Ostříži. O Vánocích 1946 jich bylo již 16. Dne 2. 2. 1947 přestoupil ze 76. do 70. oddílu br. Kroy, který byl jmenován 2. zástupcem vedoucího oddílu. 10. 3. 1947 byla utvořena nová družina mladších (Vlci), kterou vedl bratr Kroy.

 V té době bylo ustaveno též 4. středisko s výchovou katolickou. Nám bylo některými vůdci doporučeno přestoupit do tohoto střediska, což se stalo někdy koncem roku 1947 (jisté je, že ještě v dubnu 1947 měl oddíl číslo 70 – dochoval se dopis adresovaný tomuto oddílu).

 Bratr Tonny po absolvování oblastní lesní školy v Rajnochovicích na Moravě v roce 1947 převzal vedení oddílu, kterému bylo v souvislosti s přestupem do 4. střediska přiděleno číslo 43. Zástupcem se stal br. Bohumír Kroy – Dann a duchovním otcem P. Valentin Krejčí O. P. Tak vznikla 43. smečka vlčat. Dala si název Vlci a měla 3 družiny – Kamzíky, Ostříže a Lišky.

 Ve dnech 6. 7.–4. 8. 1948 uskutečnila 43. smečka společně s 42. smečkou tábor nedaleko Vodňan. Tábor vedl br. Tonny a zúčastnilo se ho 29 táborníků včetně čtyřčlenného vedení.

 Krátce po návratu z tábora do svých domovů jsme dostali zprávu, že se junácká organizace ruší. Oddíly končí svoji činnost a členové mají přejít do socialistické organizace. Náš oddíl měl klubovnu v klášteře u Dominikánů na Petrohradě, kde nám byla propůjčena jedna prostorná místnost v přízemí včetně inventáře. Neměli jsme tudíž žádný vlastní majetek a nemuseli jsme nic nikomu předávat. Náš oddíl se v klidu a tichosti rozešel, respektive po prázdninách neobnovil svoji činnost.

Br. Miroslav Štádler – Zoro se ještě v roce 1949 zúčastnil skautského tábora u Záhoří, pořádaného některým oddílem ze střediska Střela. Dochoval se jeho deník z tohoto tábora, kde oddíl nazývá „Mungovci“, což by nasvědčovalo tomu, že jde o 52. Žlutou střelu, kterou vedl Vladimír Wenig – Mungo. Tábor ležel s největší pravděpodobností na levém břehu Mže pod soutokem s Kosím potokem, kde se nedaleko nachází dnes již zaniklá osada Záhoří. Deník je psán ve formě básní, z nichž jedna pojednává o přepadu 54. oddílu. Ten však měl toho roku tábor u Úterského potoka u Trpíst, což pro značnou vzdálenost prakticky vylučuje, aby tam od Kosího potoka došli. To je zatím záhada. Něco by mohl odhalit jeden z veršů: Na Hadžu jdem, jdem dáti mu svou milou dobrou noc, by pamatoval na Mungovce dlouho, dlouho moc. Další básní je Romance o táborovém dni, která již není dokončená.

 

1968–1970

Oddíl ustaven pod původním číslem a názvem z roku 1945 (57. Zelená střela) pod vedením Antonína Dolejše – Tonnyho 11. 4. 1968. Krátce poté zaregistrováno 17 členů.

5. 5. 1968 se konal první výlet na Radyni, byl při něm nalezen policií hledaný motocykl (zmínka v nultém čísle Junáka).

Schůzky u Dolejšů a Koderů, klubovna získána až 21. 1. 1969 v přízemí domu na Slovanské třídě 62.

28. 9. 1968 se konal první slavnostní slib.

11. 10. 1968 vydáno první číslo časopisu Zvěd.

30. 11. 1968 proběhl okrskový závod v uzlování (družstvo skautů 4. místo, vlčata – jednotlivci 1. a 3. místo).

19. 7.–9. 8. 1969 tábor „Věčného slunce“ u Cheznovic, 24 táborníků (mezi nimi i Jaroslav Kodera – Sláva, Rudolf Šesták – Sam a Petr Basl – Těpa) – jediný tábor v tomto období.

16. 6. 1970 poslední oddílovka, 7. 7. předány klíče od klubovny.

V letech 1968–70 prošlo oddílem celkem 51 členů (včetně vedení), 8 členů oddíl z různých příčin opustilo (většinou po sovětské okupaci).

 

1990

9. 1. 1990 na zasedání městské rady byl náš 57. oddíl Zelená střela zapsán do 5. střediska. V únoru bylo zaregistrováno 12 členů, při doregistraci v červnu dalších 12.

Vůdcem oddílu se stal Tonny a zástupci Sláva, Sam a Těpa. Koncem dubna 1990 byla získána malá klubovna v přízemí domu v Malické ulici 19 na Roudné. Již v roce 1990 jsme jeli na krátký tábor do Okrouhlého Hradiště na chalupu bratra Sama. V termínu 4. 8.–12. 8. 1990 jsme tábořili na jeho zahradě pod nejrůznějšími stany bez podsad. Oddíl měl již na táboře 1990 družinu vlčat (Ostříži) a dvě družiny skautů (Rysové a Kamzíci).

Dne 27. 10. 1990 složili všichni členové oddílu v Pňovanech skautský slib.

S úmyslem navázat na časopis Zvěd z období 1968–1970 vznikl koncem roku 1990 oběžník stejného jména, který koloval mezi členy oddílu v jediném výtisku. Po několika málo číslech však zanikl.

 

1991

Tonny předal vedení oddílu v roce 1991 bratru Slávovi.

4. 8.–18. 8. 1991 jsme tábořili v Holostřevech na tábořišti 53. Šedé střely v jejich stanech. Celotáborová hra O poklad loupeživého rytíře byla zakončena velkolepou cestou po širokém okolí.

V říjnu 1991 vyrážíme poprvé na cyklovýpravu do okolí Plzně a od té doby se alespoň jednou ročně snažíme podnikat výpravu na kolech.

 

1992

Sláva předal vedení oddílu počátkem roku 1992 Těpovi. Od jara připravujeme terén v Českém údolí, kde má být na podzim vybudována naše klubovna. Na jaře přestala být vlčata oddělována a ve všech družinách jsou jak skauti, tak vlčata.

V průběhu června se třikrát vydáváme do Holostřev, kde společně se Šedou střelkou připravujeme tábořiště blíže k Výrovskému rybníku. Na samém konci června je však nutno tábor přesunout dále proti proudu až k Havlovu mlýnu, protože tutéž louhu si pronajali jacísi Indiáni s týpky. Tábor byl v termínu 18. 7.–2. 8. po Šedé střelce (částečně v jejich stanech a částečně v našich nových stanech s kovovou konstrukcí a plátnem až na zem). Tábor i CTH Velká cesta do pravěku se vydařily, ale po určitých sporech odešli bratři Sláva a Sam z oddílu.

Během podzimu odešlo i několik kluků a oddíl měl poprvé problémy s členy. Musela být tehdy zrušena družina Kamzíků, která byla po několika měsících opět obnovena, ale poté byla ještě několikrát rušena a obnovována podle počtu členů oddílu. Naposled byla obnovena v listopadu 1997 a od té doby zatím trvá.

Vůdcem je nadále br. Těpa, jeho zástupci tehdy patnáctiletí David Koura – Dodýš a Emil Maškovský.

Hrubá stavba nové klubovny v Českém údolí byla dodána 29. 9. 1992 a až do Vánoc jsme betonovali podlahu, stavěli příčky a pobíjeli stěny sádrokartonem. Nejhrubší práce byly hotovy a klubovna, o níž se dělíme s 51. Fialovou střelou, byla slavnostně otevřena na vánoční nadílce 23. 12. 1992.

 

1993

V roce 1993 jsme získali nové tábořiště u Radošic v Brdech nedaleko Třemšína. Naposledy pomáhali Těpovi s vedením tábora Tonny i Sam. Hrála se CTH Cesta na severozápad a poprvé jsme tábořili (1.–18. 7.) pouze ve vlastních stanech s kovovou konstrukcí. Na tři dny jsme hostili dva skauty ze Švýcarska. Na konci tábora nás postihla pohroma v podobě velké vody, kvůli níž jsme poslední noc strávili na výše položené louce.

V září 1993 pak vyšlo nulté číslo časopisu Zvěd, tentokrát již kopírovaného pro všechny členy oddílu. Od té doby vydáváme průměrně osm čísel ročně v rozsahu 8–12 stran A5. Do konce roku 1999 bylo vydáno rovných 50 čísel Zvěda.

 

1994

Jaro 1994 jsme věnovali shánění nového tábořiště. Nakonec nám však nezbylo nic jiného, než jet opět na vlhkou louku u Radošic. V termínu 16. 7.–31. 7. nás naštěstí žádná pohroma nepostihla, ale po delším dešti se louka vždy rozbahnila. Celotáborová hra nesla název Keltská zkouška mužnosti.

Naše vlčata získala na Memoriálu Jožky Knappa 1. místo.

 

1995

V dubnu 1995 se několik členů zúčastnilo zájezdu na Ivančenu. Na jaře jsme také získali nové tábořiště nedaleko Bystřice u Bělé nad Radbuzou v Českém lese, kde táboříme dodnes. Na tábor (15. 7.–30. 7.) jsme jeli vybaveni devíti novými dřevěnými podsadami, které jsme vyráběli celé jaro. Museli jsme ještě využít 6 starých stanů s kovovou konstrukcí. Celotáborovou hrou byl slavný Foglarův Alvarez.

Od září se dalším zástupcem stává Milan Kamen – Bizon.

Vlčata byla tentokrát na „Knappáku“ druhá.

 

1996

30. března 1996 složili čekatelské zkoušky Dodýš, Emil a Bizon. V květnu 1996 jsem byli mezi účastníky Západočeského jamboree včetně průvodu městem. Na tábořišti v Lobzích jsme však nespali.

Na táboře 1996 předává Těpa vedení Dodýšovi. Ten také tento tábor v termínu 27. 7.–11. 8. vede, celotáborovou hrou je Dick na korzárské lodi. Všech 15 podsad už máme dřevěných.

V kategorii mladších skautů obsazujeme na Knappově memoriálu druhé místo.

Na konci roku zakládáme novou tradici roverských zimních výprav na Šumavu s názvem Závěj. Poprvé jsme byli na Dodýšově chatě v Železné Rudě.

 

1997

26. 4. 1997 složili Dodýš, Emil a Bizon vůdcovské zkoušky.

Ve dnech 21.–23. 6. se účastníme Táborů slovanských skautů FÉNIX včetně průvodu Prahou.

Na tábor jedeme ve dnech 9. 8.–29. 8. do Bystřice, CTH Z Čech na konec světa připravoval poprvé oddílový rádce Lukáš Šlehofer – Šlehy. Tento tábor byl na rozdíl od předešlých třítýdenní.

Od září 1997 byla vlčata soustředěna do jediné družiny, čímž jsme navázali na tradici vlčácké družiny Ostřížů z počátku 90. let. Ačkoliv to byli vesměs nováčci přijatí v září, vybojovali 18. 10. na „Knappáku“ krásné druhé místo.

 

1998

Naše vlčata získala 16. 5. v okresním kole Závodu vlčat a světlušek druhé místo, v oblastním kole v Přešticích jsme byli osmí.

V červenci vyrazili roveři na čtyřdenní vandr z Jinců do Plas.

Tábor starého Řecka v roce 1998 se konal ve dnech 18. 7.–2. 8. opět v Bystřici. Poprvé jsme vyzkoušeli nový model CTH, kdy při jednotlivých etapách vystupují roveři převlečení za jednotlivé postavy z legendy.

17. 10. byla naše vlčata na „Knappáku“ třetí. O týden později se účastníme střediskového výstupu na Radyni.

Závěj 1998 na konci listopadu tentokrát směřovala do chaty na Paulině louce u Otavy.

 

1999

Šlehy složil jako čtvrtý člen oddílu čekatelské zkoušky.

V březnu 1999 jedeme poprvé na lyžařskou výpravu na Javornou.

Letos poprvé se účastníme Svojsíkova závodu a naše hlídka obsazuje 3. místo v okresním kole.

Na konci května se účastníme Západočeského jamboree, tentokrát již s přenocováním na tábořišti.

Počátkem července se dva naši roveři (Ondřej Fiala a Tomáš Vrabec) účastní mezinárodního setkání SAN v Polsku jako zřejmě jediní Západočeši.

Tábor Indiánů 24. 7.–8. 8. 1999 byl již popáté nedaleko Bystřice u Bělé nad Radbuzou. Po táboře vyrazili roveři na vandr na Kokořínsko.

Od září konečně začínáme s vnějším pobitím klubovny. Vlčata letos na „Knappáku“ obsazují druhé místo. Závěj 1999 probíhá opět v listopadu na Paulině louce.

Do konce roku 1999 se v našem oddíle vystřídalo přes 60 členů (počítáni jen ti, kteří složili slib).

 

2000

Na Městském sněmu 9. 1. 2000 je Šlehymu udělen odznak Lví skaut II. stupně, jehož podmínky splnil již 7. 11. 1999. Stává se tak prvním Lvím skautem v novodobé historii Junáka.

Šlehy skládá vůdcovskou zkoušku a je místo Emila registrován jako zástupce vůdce. Petr Doležel – Jety skládá čekatelskou zkoušku.

V únoru jedeme opět na lyže na Javornou.

30. 4. se našich 5 vlčat s jedním cizím náhradníkem účastní mimo soutěž Závodu vlčat a světlušek a obsazují 2. místo.

18. 6. jsme se zúčastnili střediskového setkání „Pět a půl“, které proběhlo v Údolí měsíčního svitu pod Krkavcem u příležitosti 55 let od založení střediska. Byla vydána brožura obsahující historii střediska i jednotlivých oddílů.

Tábor Objevitelů neznámých končin se konal ve dnech 22. 7.–6. 8. tradičně u Bystřice. Poprvé jsme s sebou měli všichni kola a vyjížďky na nich tvořily nezanedbatelnou část programu. Podsady jsme letos nechali v Hostouni u pana Haška.

8. 10. jsme na „Knappáku“ opravdu zazářili – vlčata byla první, skauti i roveři druzí.

4. 11. proběhla ve městě velká středisková hra SI 5. Pětičlenné hlídky se snažily odhalit a zneškodnit pětici atentátníků.

Závěj 2000 byla sice bez sněhu, zato nás na Paulince bylo celých osm kusů (8.–10. 12.)

V týdnu od 18. 12. se ve stánku nedaleko Branky prodávaly výrobky skautů 5. střediska Střela. Naše batikovaná trička měla velký úspěch a prodala se všechna. Výtěžek 12 500 Kč šel na konto nadace Klíček.

 

2001

V lednu začali naši roveři provozovat pravidelnější činnost. Založili vlastní kroniku, kam zaznamenávají uspořádané akce (zatím zejména výpravy spojené se slaňováním).

Ve dnech 20.–21. 4. se jako obvykle účastníme Zeleného víkendu.

29. 4. získali naši skauti cenné druhé místo v okresním kole Svojsíkova závodu a postoupili do krajského kola. To se konalo ve dnech 8.–10. 6. v Jablečně u Zbiroha a naše hlídka zvítězila! Postupujeme tedy do ústředního kola.

Emil úspěšně dokončil fakultu aplikovaných věd a stává se prvním vysokoškolákem našeho oddílu.

Na táboře Mimozemšťanů u Bystřice (28. 7.–12. 8.) nás bylo tolik, že 15 stanů nestačilo a museli jsme z krajinek zbudovat ještě jeden na potraviny a přístřešek na nářadí.

V srpnu se vůdce oddílu Dodýš zúčastnil lesní školy Stříbrná řeka. Bude tak po Tonnym druhým lesoškolákem oddílu.

28.–30. 9. probíhalo v Dolní Dobrouči ústřední kolo Svojsíkova závodu. Naše hlídka byla mezi patnácti nejlepšími z celé republiky třináctá.